Zuzana Komínková Oplatková: AI jako váš zahradník snů a nočních můr
24. června 2026Jakmile zvládnete vystoupat několik pater skleněným výtahem na Fakultě aplikované informatiky, dostanete se do kabinetu dnešní hvězdy.
Kancelář má plnou knih; je vidět, že i lidé z IT oblasti stále respektují fyzické nositele informací. Také je zde mnoho suvenýrů z různých koutů světa posbírané z cest nejen na vědecké konference. Na zdi je umístěna velká tabule zaplněná hromadou matic v kombinaci s nakreslenými roztomilými zvířátky. Po kratší návštěvě kabinetu jsme se přesunuli do AI laboratoře. Čistá místnost s velkým počtem počítačů a obrazovek. Na stěnách visí vědecké články a publikace jako vizuální důkaz místních výsledků. Dnes, v laboratoři plné hardwaru, nahlédneme do fascinujícího softwaru odbornice jménem prof. Ing. Zuzana Komínková Oplatková, Ph.D. 
Povězte, co Vás přivedlo do IT terénu?
Už od dětství jsem se zajímala o matematiku a na střední škole mě oslovilo programování. Rodina mě vždy podporovala v mých zájmech, a tak jsem se na gymnáziu přihlásila do volitelného předmětu programování, kde jsem byla jediná holka. Pro kluky bylo těžké se s tím vyrovnat a pokoušeli se mě vyštípat z kolektivu, ale nakonec jsem měla nejlepší výsledky, a tak se s tím museli smířit. Na vysokou školu jsem šla rovnou do Zlína. V tu dobu zde existoval obor s názvem Automatizace a řídicí technika ve spotřebním průmyslu. Ze začátku jsem ani nepřemýšlela ohledně možného doktorátu, ale pan prof. Zelinka mi změnil názor prostřednictvím svých přednášek o AI, ty byly naprosto výborné. Ono se to nezdá, ale výzkum AI běží už přes 70 let a stále přináší zajímavé poznatky. Tak jsem se nakonec také zapojila do tohoto bádaní a od roku 2018 spoluvedu s prof. Šenkeříkem výzkumnou skupinu A.I.Lab, která se zabývá bádáním v oblasti umělé inteligence, tady na Fakultě aplikované informatiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Rovnou se Vás zeptám na palčivou otázku. Je pravda, že AI sebere lidem práci?
To je velmi komplikovaná otázka, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží na tom, o jakou práci a jakou AI by se jednalo. Zatímco jazykové modely jsou stále problematické, oproti tomu jednoúčelové systémy jsou dnes už spolehlivé, dokonce spolehlivější než lidé. Jedním z příkladů může být studie, kde bylo cílem zjistit rozdíly v efektivitě pěstování rajčat mezi zkušeným agronomem a rajčatovou AI. Ukázalo se, že odchylka výsledků byla i u zkušeného agronoma velmi vysoká a především nestabilní – pohybovala se od 10 % až do 150 % oproti skutečnému stavu. Naproti tomu u AI se bavíme o stabilní odchylce pouhých 15 až 20 %. Pro menší pěstitelské firmy a farmáře tak může implementace podobného řešení znamenat významnou úsporu finančních prostředků.
Jak vlastně AI funguje?
Je docela zajímavé, že i přesto, že je AI umělá, její princip je extrémně přirozený. Jejím základem je v podstatě umělý neuron, jehož princip je stejně jednoduchý jako u biologických neuronů, které tvoří mozek. Oba typy neuronů mají několik informačních vstupů, uvnitř neuronu se tyto získané informace sečtou s ohledem na jejich intenzitu (důležitost) a výsledek se pošle výstupem dále. Programování umělých neuronů je poměrně jednoduché, velmi těžká a komplexní je tvorba a optimalizace celé neuronové sítě.
To zní jako velká inspirace přírodou. Při vývoji AI se aplikuje biomimetika (zkoumání a napodobování přírodních struktur a procesů v technologiích)?
Biomimetika se používá ve spoustě vědeckých oborů, AI není výjimkou. Jak je známo, příroda je výborný optimalizátor (například mravenci najdou vždy nejkratší trasu k potravě) i když má občas také nějaké bugy. Stejně jako má každé zvíře v přírodě svůj způsob chovaní, AI může mít také určité algoritmy. Inspirujeme se živočišným chováním a vytváříme AI algoritmy s podobnými prvky, které se díky tomu mohou uplatnit v různých odvětvích. Máme tu u nás v AI laboratoři třeba včelí algoritmus, bizoní algoritmus a řadu dalších. Dokonce existuje i bestiář, ve kterém lze najít více než 350 algoritmů inspirovaných chováním zvířat. Odborná komunita však ho nedoporučuje používat, aby se neztratily klíčové principy oboru a aby se svět algoritmů nezaplavil pouze novými názvy inspirovanými přírodou bez skutečně nových mechanismů chování.
Existuje i lidský algoritmus? Nebo jsme mimo veškeré seznamy?
My jsme klasicky mimo systém. Stále vnímáme vlastní inteligenci jako něco, co je nenapodobitelné.
Celý rozhovor si můžete přečíst na webu Univerzity Tomáše Bati zde: